Registrace Košík (0) Menu

+420 608 484 862

Po-Pá: 8:00 - 18:00

0 Kč

Nákupní košík je prázdný.

Přejít do košíku
0

O zajíci a příchodu jara


Zobrazování zajíce je v současnosti spojováno s obdobím příchodu jara a Velikonoc. Tento zvyk má původ v německých zemích. Zvyk ukrývat velikonoční vejce a vyzývat děti k jejich hledání je doložen v Německu ve Vestfálsku v 17. století. Věřilo se, že barevná vajíčka snesl zajíc. K rozšíření zvyku prý přispěla povídka německého školního inspektora Christopha von Schmidta z roku 1816, která byla vydána i v českém překladu. V této povídce se také vypráví, že velikonoční zajíček snáší barevná vajíčka. Děti je pak hledají v hnízdečkách v lese. Později se zvyk zobrazovat velikonočního zajíčka rozšířil i do našich zemí. V současném pohanství je zajíc spojován s germánskou bohyní jara a úsvitu Ostarou. Wolf-Dieter Storl píše v knize Léčivé rostliny prastaré bohyně, že zajíc jako vhodný průvodce jarní bohyně symbolizuje plodnost a radost z páření.  Na obrázku níže je stará kresba Ostary, autorem je Johannes Gehrts (1855 - 1922). Zajíc vstoupil i do některých keltských historických a mytologických příběhů. Těm se ještě budeme věnovat níže. 

 

Bohyně Ostara. Autor Johannes Gehrts.

 

Na začátku 20. století jsou už jarní a velikonoční zvyklosti spojeny se zajícem. Z této doby je možné dohledat mnoho starých pohlednic nebo přání. Ukážeme si zde alespoň dvě s anglicky a rusky psaným textem.  Některé staré české pohlednice s velikonočním zajíčkem je možné si prohlédnout například na stránce Staré pozdravy.

 

Staré pohlednice se zajíčkem.

 

Historické pozadí

V historii a archeologii zobrazování zajíce nějak výrazně doložit podle nás nelze. Přesto existuje pár zajímavých nálezů, které si níže ukážeme. Motiv zajíce lze najít samostatně, u vyobrazení bohů i lidí, nebo jako součást lovecké scény. Lovu na zajíce se věnovat nebudeme. Zajímavé je vyobrazení zajíce například na řecké antické keramice nebo na římských mozaikách. Z naší země známe vyobrazení zajíců na keramice z keltského období. Zde se ale jedná o nádobu dovezenou patrně ze severní Itálie z doby kolem 5.-4. století př. n.l. Pěkné jsou také původně římské spony v podobě zajíce nalézané na území Germánů. Ty jsou z prvních století n.l. 

 

Vyobrazení lidské postavy a zajíce na řecké keramice, 5. století př.n.l. Zdroj.

 

Okřídlená božská bytost ve společnosti zajíce, antická keramika. Zdroj.

 

Zobrazení zajíců na keramice z dob Keltů, Libkovice u Mostu, 5.-4. století př.n.l.

 

Římské spony z prvních století n.l. Naše fotografie z muzea v Berlíně.

 

Zajíc v lidové kultuře a umění

Známe několik vyobrazení zajíce v evropské lidové kultuře. Zřídka se objevuje na kraslicích, u nás na kraslicích existuje motiv tzv. zaječích uší. Vyobrazení zajíce známe v rámci loveckých scén, samostatně a v podobě vyobrazení tří zajíců. Vyobrazení tří zajíců je známo ze středověku, lze ho hledat pod názvem Three hares. My jsme vyobrazení tří zajíců našli na lidové keramice ze Slovenska, jak je vidět na prvním obrázku níže. Vyobrazení zajíců je známo také v umění a pohádkách. V pohádkách někdy vystupují zajíci oblečeni do lidských šatů. V umění jsou zobrazeni například na obraze z řecké mytologie, kde  Marsyas hraje zajícům.

 

Slovenská keramika z 18. století, Slovenské ľudové umenie, Výtvarný prejav II., 1954.

 

Předměty z lidové kultury, Německo.

 

Zajíci a žáby na vyobrazení Václava Hollara, 17. století. 

 

Mladý Marsyas a zajíci, řecká mytologie. Autor Elihu Vedder.

 

Zajíc v keltské historii a mytologii

Římský historik Cassius Dio zmiňuje keltskou královnu Boudicu z 1. století. Popisuje její povstání proti Římu a také její věštění pomocí v šatech ukrytého a vypuštěného zajíce. Královna Boudica podle něj uctívala bohyni Andraste. 

 

Královna Boudica věští pomocí zajíce. Zdroj kresby: Keltští vojevůdci. Bob Stewart. John Matthews. 1996.

 

Gwion Bach byl v keltské mytologii služebníkem bohyně Ceridwen. Měl na starosti kouzelný kotel. Kotel obsahoval tekutinu s věděním o minulosti, současnosti a budoucnosti. Stalo se, že Gwionovi vystříkla tekutina na prst, který pak olízl. Získal tím vědění. Ceridwen ho následně pronásledovala a on prchal v trojí podobě - jako ryba, pták a zajíc. Nakonec ho bohyně dostihla. Podle mýtu se z Gwiona Bacha posléze znovuzrodil velký básník Taliesin. 

 

 

Taliesin, autor obrázku Stuart LittleJohn 1994. Kniha Encyklopedie mytologie. Arthur Cotterell. 1996.

 

Zajíc v naší tvorbě

 

Naše práce. Tři zajíci na bukovém prkénku.

 

Kraslice se zajícem a triskelem z naší tvorby.

 

Zdroje:

Malované vejce. O kraslicích v českých zemích. Eva Večerková. 2013. 

Léčivé rostliny prastaré bohyně. Wolf-Dieter Storl. 2017.

Johannes Gehrts, Ostara. Wikipedia

Pohlednice. Wikimedia zde a zde.

Wikimedia zajíc na řecké keramice

Wikimedia zajíc ve společnosti okřídlené božské bytosti na řecké keramice.

Keltové českých zemí v evropském kontextu. Jan Bouzek. 2009.

Slovenské ľudové umenie, Výtvarný prejav II., 1954.

Deutsche Volkskunst, Konrad Hahm, 1928.

Wikimedia. Václav Hollar.

Wikimedia. Elihu Vedder.

Keltští vojevůdci. Bob Stewart. John Matthews. 1996.

Encyklopedie mytologie. Arthur Cotterell. 1996.